Kouzlo Francie

Ve dnech 4.-8. srpna se konal ve francouzském Limoges Světový pohár v twirlingu WBTF, 
od 9. do 11. srpna potom následovala soutěž Grand Prix IBTF (spojení dvou nejprestižnějších světových twirlingových federací WBTF a NBTA). 

Do Francie jsme vyrazili už 3.8. večer autem. Co vám budu povídat, cesta byla nekonečná - asi 14 hodin, ale připadalo mi to už jako věčnost. Když jsme konečně dorazili do cíle, čekala nás malá vycházka centrem města. Limoges vypadá ve skutečnosti menší, než doopravdy je, ale je to moc pěkné město s mnoha dechberoucími a útulnými místy. Ten týden, kdy jsme pobývali ve Francii, snad panovaly nejvyšší teploty léta, takže nenajdu fotku, kde by nebyla azurová modř. 
Vyfotografovali jsme se na mostě Saint-Etienne Bridge, odkud jsme pokračovali dále ke katedrále stejného jména Cathédrale Saint-Étienne de Limoges - prozkoumali jsme i interiér katedrály. Po prozkoumání města nastal čas jet se ubytovat a připravit na zahajovací ceremoniál.

Zahájení bylo velkolepé - 19 zemí z celého světa, přes 1200 soutěžících z různých zemí. Důležitý byl odpočinek, protože ráno nás čekala rozřazovací kola - závodila jsem ve třech disciplínách hned za sebou - 1 hůlka, 2 hůlky, 3 hůlky. S 1 a 3 hůlkami jsem byla spokojená, 2 jsem nezajela úplně podle mých představ - spadl mi hned první cvik, který mi nikdy nepadal a to mě rozhodilo a zbytek sestavy jsem převážně improvizovala. O to větší šok to byl večer (něco až pozdě v noci :D), když jsem se dozvěděla průběžné výsledky - sólo 1 hůlka 1.místo (!!), sólo 3 hůlky 1.místo (pane bože! :D) a sólo 2 hůlky i přes 4 pády a "okno" krásné 3.místo - tam jsem se modlila, aby to bylo do semifinálové 15, a abych dostala druhou šanci, protože jsem si byla jistá, že to podruhé zajedu mnohem lépe. Zjištění, že jsem i po tomto výkonu 3. mě nakoplo bojovat o tu nejvyšší příčku i ve dvou hůlkách!

V úterý byla na řadě rozřazovací kola disciplíny Artistic Twirl, kde jsem také závodila a rovněž přišly na řadu týmy - náš TwirlDream. S výkonem jsem byla spokojená stejně jako s výkonem týmu. Obdržela jsem nejvyšší bodové hodnocení. No a večer přišly výsledky - 1.místo v Artistic Twirl!!! Takže 3x 1.místo a 1x 3.místo - postup ve všech disciplínách rovnou do finále z TOP 5. To bylo jako sen, ale o to hezčí to bylo, protože to byla realita. Tým skončil na krásném 21.místě z 31 skupin, což je krásné, protože pro všechny to byla premiérová twirlingová soutěž v zahraničí a také byli nejmladší ze všech. Byla jsem moc pyšná.

Ve středu jsem měla volný den, protože v tento den probíhala semifinálová kola, kde mělo vždy ještě 5 dalších soutěžících šanci dostat se do čtvrtečního finále a připojit se k TOP 5 soutěžícím, kteří tam postoupili přímo z rozřazovacího kola. Ráno jsme byli v hale (soutěžila naše Saša), odpoledne jsme se rozhodli vydat se ještě jednou do města - pak už nebude ta šance. Ráno trochu sprchlo, ale odpoledne se to vybralo a byl zase hic. Prošli jsme si zase jiné části Limoges, něco jsme snědli, došli jsme se pomodlit do katedrály Saint-Étienne a nabrat nějaké pozitivní vlny na finále. Pak jsme se přesunuli do hotelu, kde jsme měli chviličku na odpočinek a za hodinu nás čekal mezinárodní workshop s hvězdnými lektory z různých koutů světa. Za Česko jsme tam byli v podstatě jen my - bylo to hodně náročné, protože jsme byli unavení z probíhající soutěže, z vysokých teplot, které po celou dobu panovaly, a to nás ještě teprve čekala další soutěž. Každopádně jsme to nějak zvládli a následoval opět odpočinek, protože čtvrtek byl den D !

Jak jsem již zmínila, ve čtvrtek nás čekalo vyvrcholení Světového poháru 2019 - FINÁLE!
Pro mě to byl velmi náročný den, protože jsem už takhle docela unavená vystupovala hned 4x.
Ráno jsem začala sólem s 1 hůlkou, pak následovaly 2 hůlky a potom 3.
1 hůlku jsem zajela bez pádu! 2 hůlky jsem zajela taky bez pádu! JO! Měla jsem velkou radost, protože jsem napravila první kolo, kde mi spadly zbytečné 4 hůlky. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych šla na plac tak sebejistá, odhodlaná a bez nervozity, jako ve finále 2 hůlek - věděla jsem, že to umím a tak strašně jsem to chtěla ukázat. Zajela jsem tedy *no drop routine* a málem jsem se rozbrečela, když jsem opět viděla body - nejvyšší! A ještě vyšší než v 1 hůlce, což jsem nečekala. Potom jsem šla 3 hůlky, kde mi spadla tentokrát jen 1 hůlka, což je na 3 hůlky super, ale tak nějak jsem cítila, že se to nepovedlo tolik, jako v prvním kole, chyběly mi síly. Ale také spokojenost - věděla jsem, že na první místo to nebude (Kanaďanka byla fakt skvělá a přála jsem jí to. Už doma před odjezdem do Francie jsem říkala, že ona to vyhraje - já jí to vrátila pak ve 2 hůlkách :D). Prohodila jsem si tedy výsledky 2 a 3 hůlek po prvním kole a nyní z toho bylo 1.místo ve dvou a 3.místo ve třech hůlkách! V poledne bylo slavnostní vyhlášení zmíněných třech disciplín. Jsou z toho tedy 2 zlata a 1 bronz! Brečela jsem samozřejmě zase při vyhlášení 1 hůlky, protože jsme se na "bedně" zase sešly po dvou letech s mou kamarádkou z Německa - tehdy byla ona 2. a já 1. a teď jsme si to zopakovaly - byly jsme šťastné každá i za tu druhou a brečely jsme tam spolu. Povím vám, to je ten nejkrásnější pocit, jaký můžete zažít :-) Ve dvou hůlkách jsem zase stála na stupni vítězů s holkami, které soutěží v jedné hůlce ve vyšší výkonnostní kategorii (to jsem zjistila až doma, koho jsem porazila, takže další radost :D).

Po vyhlášení už jsem byla opravdu, ale opravdu unavená. Nicméně jsem ale musela zatnout zuby a sebrat poslední síly, protože mě čekalo finále v poslední disciplíně - Artistic Twirl. S výkonem jsem byla v daných okolnostech spokojená, i když to vždy může být lepší. Vtipná poznámka: Před vystoupením už jsem měla děravou botu z trénování venku a už se mi dělaly špatně otočky v podstatě na bosé noze, tak mi kamarádka půjčila botu - obě nešly, protože ta druhá mi byla velká (mám každou nohu jinak velkou kvůli operaci po narození). Šla jsem tedy závodit v mé pravé botě a v kamarádky levé :D A zlatým hřebem bylo to, že mi porota opět udělila nejvyšší počet bodů a mohlo se jít pomalu slavit. Večer následovalo poslední vyhlášení - bylo z toho 1.místo a třetí zlato do sbírky! Byla jsem vážně unavená, ale maximálně šťastná.

V průběhu dne už dorazili lidé z NBTA na soutěž, která měla začít další den. Večer po vyhlášení se Světový pohár ukončil slavnostním zakončovacím ceremoniálem. Byli jsme v hale asi do 22 hodin a potom jsme vyčerpaní padli do postele.

V pátek jsme měli volný den. Co bylo hodně blbé, byl ten fakt, že náš pokoj byl nemocný - nastydli jsme pravděpodobně po prvním dni používání klimatizace na pokoji a jaksi náš organismus nezvládl přechody z horka, které bylo v hale, do klimatizovaného pokoje na hotelu. Takže aby toho nebylo málo, k únavě se přidala ještě nemoc. Ráno jsme si poleželi, na snídani šli až v 10 (naši a zbytek výpravy odjel domů, nezůstávali na druhou soutěž). Do haly jsme šli poprvé pěšky, ale dalo se to - šli jsme tam až odpoledne na zahájení soutěže Grand Prix. Povím vám, to byla opravdu Olympiáda našeho sportu. Veškeré mé sebevědomí po úspěchu na první soutěži bylo rázem pryč. Poprvé v životě jsem soutěžila proti Japoncům - už před dvěma lety jsem s nimi byla na soutěži, ale tehdy jsme nešli proti sobě. Takže jste se prostě cítili jako naprostá nula, protože tohle je prostě úplně jiný svět - narodili se s hůlkou v ruce a celkově to v těchto zemích chodí úplně jinak. Twirling mají jako náboženství, uklání se, když vstupují na plochu a uklání se ploše, když ji opouští. Stejně jako i Američani, trénují Twirling i ve škole - my si jdeme cvičit někdy, když zbyde čas a kolikrát na univerzitách a v dalších školách netuší, že něco mimo školu děláme a i kdyby tušili, většinou je to moc nezajímá. V Americe můžete díky twirlingu získat stipendium a každá univerzita se pyšní tím, že je reprezentují twirleři.

No, to jsem odbočila od tématu. Zkrátka do téhle soutěže jsem šla pro ten zážitek, vůbec ne pro umístění - na to nedosáhli ani špičky twirlingu v Evropě. To je prostě jen mezi Japonskem a Amerikou (všichni totiž soutěžíme v jedné kategorii). Jsem vděčná našemu svazu za to, že mě vybral s pár dalšími děvčaty jako to nejlepší z Česka a přispěli nám na tuto soutěž. 

Večer tedy bylo slavnostní zahájení Grand Prix a jsem moc hrdá, že jsem zrovna já mohla nést českou vlajku na historicky prvním Grand Prix pro Českou republiku. Sešli se tu opravdu ti nejlepší z nejlepších na světě a byla jsem tak pyšná tam stát mezi nimi.

V sobotu mne čekalo sólo s 1 hůlkou a sólo se 2 hůlkami. Asi bych dodala, že jsem se koncentrovala na předchozí soutěž, takže tyto sestavy jsem ani netrénovala - jsou totiž jinak dlouhé, na jinou hudbu a nejsou obsahově omezené, takže můžete dělat těžší prvky, které jsem ale moc netrénovala kvůli Světovému poháru, který byl hned předtím. Navzdory minimálním přípravám, vyčerpání a nemoci jsem podala celkem slušný výkon - jasně, mohl být lepší, ale také horší, takže jsem byla docela i spokojená - už jsem to měla za sebou a mohla jsem vydechnout. Ale zaskočily mě večer výsledky. Jela jsem tam s tím, že budu poslední, ale pokusím se neudělat ostudu. ALE!!! V sóle s 1 hůlkou jsem skončila na 23.místě (6. z Evropy - přede mnou 5 Evropanek, zbytek jen Japonsko a Amerika) - nechala jsem za sebou všechny Norky (ty vždy respektuji, jsou vážně dobré), a dokonce i nějaké Američanky (nechápu :D). A ještě větší pecka přišla v sólo se 2 hůlkami - 19.místo na světě v ELITĚ!!! 5.místo z Evropy - přede mnou 4 Evropanky (Francouzky a Italka) a zbytek opět Japonsko a USA. Ve dvou hůlkách jsem dokonce porazila i nějaké Japonky a Američanky (cožeee :D !!), Francouzky a opět všechny Norky!! Takže za mě MAXIMÁLNÍ SPOKOJENOST. Vzhledem k tomu ještě, že všechny vaše soupeřky tam mají kolem sebe minimálně 3 trenéry a pak tam stojíte jen vy a vaše hůlka a snažíte sami sebe uklidnit. Jsem na sebe hrdá, že tímhle vším procházím ÚPLNĚ SAMA.

V neděli jsme měli volno, byla finálová kola - to byl opravdu koncert :D Večer bylo vyhlášení a závěrečný ceremoniál Grand Prix. Na večeři jsme si došli zdravě do Mc Donald's - měli jsme nárok. Potom jsme museli ještě pobalit, protože ráno jsme odjížděli a čekal nás celý den na cestě.

V pondělí 12.8. jsme se naposledy nasnídali v hotelu a v 8 nás vyzvedl taxík, který nás hodil na nádraží Gare de Limoges-Bénédictins, odkud jsme jeli flixbusem do Paříže-Massy. Za 5 a půl hodiny (uteklo to jak nic) jsme dorazili do Paříže a pak jsme pokračovali vlakem přímo na letiště. Let byl o hodinu opožděný kvůli počasí - lilo jako z konve (hezky na cestu :-)) Do ČR jsme doletěli něco po deváté hodině večer. Na letišti na mě čekala mamka a spolu jsme absolvovaly poslední cestu - vlakem z Prahy do ČB. Pak už jen postýlka a vychutnávání úspěchu, i přes to naprosté vyčerpání.

Byl to opět další nezapomenutelný zážitek a jedinečná zkušenost. Na týden v Limoges budu vzpomínat moc ráda - čtyřikrát to cinklo, viděli jsme město, kamarády z jiných států a poprvé jsem zažila twirlingovou "Olympiádu" na Grand Prix. Nyní trochu odpočinout a hurá do dalších příprav! Letos ještě nějaký ten cíl mám ;-)