Samotinká v Rusku.. aneb co se dá stihnout za víkend
V létě 2018 jsem měla příležitost poznat talentovanou twirlerku z Ruska v Praze na českém campu, kde si mě vybrala jako lektora, od kterého chtěla vytvořit choreografii pro sólo s 1 hůlkou. Na konci lekce mne s maminkou oslovily, zda bych mohla na podzim přiletět za nimi do Permu udělat choreografie celému jejich týmu. Taková nabídka se samozřejmě neodmítá a tak jsem v pátek 23.11. letěla na Ural skládat choreografie pro ruský reprezentační tým na Mistrovství Evropy 2019, které se koná o Velikonocích v italském Lignano Sabbiadoro. Asi nemusím popisovat, jak moc si opět vážím takové velké nabídky a toho, že oslovily zrovna mě.. a navíc, je to obrovská čest trénovat takové neskutečné talenty.
Letěla jsem tedy v pátek ráno z Prahy, do Prahy jsem se musela vydat brzy ráno vlakem. Mamka jela se mnou mě doprovodit, samozřejmě jsem minimálně dva měsíce před odletem poslouchala od rodičů, jak je Rusko nebezpečná země a že když se ztratím, už mě nikdo nenajde a další hrůzné scénáře, co by se mi samotné v Rusku mohlo stát. I přesto jsem se nenechala odradit a skočila jsem do toho po hlavě.
Z Prahy jsem letěla do Moskvy, kde jsem měla času tak akorát pro nakoupení drobných suvenýrů a nějaké dobré jídlo ve vietnamské restauraci (jen jsem zapomněla, že neumím jíst tyčinkami, nevadí :D). Z Moskvy jsem letěla do Permu, kde na mě čekala Ksenia, ona Ruska, které jsem skládala sólo v létě v Praze. Spolu jsme pokračovaly dál taxíkem cca 60 km severněji do města Dobryanka, které má zhruba 35 000 obyvatel. Vzhledem k tomu, že Rusky, ke kterým jsem jela, neumí anglicky, bylo vtipné se dorozumívat, tak jsme často používaly aplikaci pro překládání z ruštiny do angličtiny (ano, mohly jsme rovnou překládat ruština - čeština, ale tak alespoň jsem si procvičila angličtinu já, když ne ony, že :D). Zhruba po půl dvanácté večer jsme dorazily na hotel, kde mě ubytovali, domluvily jsme s Kseniou a její mamkou podrobnosti ohledně následujícího dne a následoval zasloužený, ač kratičký, spánek.
V sobotu ráno jsme začaly se čtyřmi děvčaty (10, 11, 13 a 17 let) dělat již zmíněné choreografie. Od devíti do jedné hodiny odpoledne byl prostor pro dvě sóla s jednou hůlkou, pro každé sólo dvě hodiny času. Ze zrcadlového sálu jsme se s Kseniou přesunuly na hotel, kde jsme se naobědvaly. Musím říct, že my jako Češi jíme celkově asi málo.. ať jsem ve Francii, nebo Rusku, vždy oběd (a nejen oběd) obnáší několik chodů - takže jsem vždy jídlo rvala pomalu až do kapes. Ruské jídlo je samozřejmě jiné, než to české, každopádně moc dobré - i když mně chutná všude, tak je to těžké posoudit :D Po obídku jsme vyrazily do ne moc vzdálené tělocvičny, kde jsme pokračovaly s tanečním sólem a duem. Po dokončení 4 choreografií, které jsem ten den chtěla zvládnout, následovala v osm hodin večeře a trochu odpočinku.
V neděli jsme začaly o něco dříve, protože nás čekaly 3 hodiny twirlingového semináře a výuky nezbytných základů twirlingu pro ruský začínající twirlingový tým - dětičky ve věky 5-7 let. Musím uznat, že jsem ještě neučila roztomilejší a tak maličké děti - roztomilost sama. Dokonce mezi holčičkami byl i chlapeček (5 let) - páni, ten se ale uměl mračit, když mu něco nešlo ;-))) Po semináři na mě děti naskákaly a vyfotili jsme asi milion fotek, všem jsem rozdala kartičky a české vlaječky na památku. Po semináři jsme pokračovaly se staršími děvčaty v přípravě na evropský šampionát NBTA. Na oběd jsme se dnes s Kseniou přesunuly do blízké restaurace, to jsem ještě ale nevěděla, co mě čeká. Vyprávěla jsem jí, jak jsem byla ve Francii, kde mě naprosto vyčerpala nejméně čtyřchodová večeře... tady to ale nebylo jiné :D Všechno to začalo salátem Caesar (což je někdy má obvyklá obědová dávka a jsem plná). Po salátu k mému překvapení donesla obsluha polévku s majonézou a pečivem (polévky jsou v Rusku velmi častým jídlem. Jsou trochu jiné, než ty české, trochu hustší a opravdu zasytí). Natlačila jsem do břicha tedy ještě polévky a už jsem se pomalu zvedala, že půjdeme pokračovat v tréninku a vtom mě Ksenia zastavila, že hlavní jídlo teprve přinesou - kotlety se zeleninou a bramborovou kaší - oh, pane bože :D Neměla jsem slov, začala jsem se strašně smát !! Bylo mi blbé si to balit s sebou, tak jsem se rozhodla, že to prostě zvládnu :D To jsem ale netušila, že mi přinesou ještě obrovské Latté a po tom všem masakru nám připraví ještě větší MILKSHAKE s mega porcí šlehačky, topingu a dalších hodně sladkých věcí na vrchu. Asi jsem nezmínila, že Rusové PIJOU kompot, že? Tomu jsem se také hodně smála a oni zase nechápali, že my dáváme kompot do misek a ne do skleničky. Zajímavé.... :D
Každopádně po tomhle "food porn" masakru jsem se dokulhala do taxíku, který nás zavezl do tělocvičny, kde jsme makaly na dalších dvou freestylech, tanečních sólech pro neuvěřitelně nadané slečny - až mi lezl mráz po zádech a choreo šla sama a jak po másle. No, těším se, až to uvidím natrénované, bude to PECKA !!! ^.^
Po večeři mě čekala ještě poslední individuálka s Kseniou, trenérkou těch malých talentů. Zkontrolovala jsem, jak natrénovala od léta sólo a udělaly jsme nějaké úpravy + zvýšily obtížnost. Za měsíc se opět uvidíme, tentokrát v Čechách, tak můžeme pokračovat. Po lekci jsme se zhruba v půl jedenácté večer přesunuly k dědovi Ksenii, kde jsme společně s Kseniou, její mamkou (vedoucí jejich klubu) a maminkami dětí měli menší párty na rozloučenou. Jídla bylo ještě snad víc než na oběd - asi nebudu týden jíst :D A to mi řekly, že až přijedu příště, bude jídla ještě víc (doufám, že mi dají vědět hodně předem, potřebuju tak minimálně rok před odletem nejíst :DDD). Zpět na hotel mě odvezl taxík.. no, moc jsem toho opět nenaspala. Cestování ČB - Praha - Moskva - Perm - Dobryanka - Perm - Moskva - Praha - ČB (ani radši nevím kolik tisíc kilometrů), 5 hodin spánku denně a 22 hodin tréninku, plus louskání ruštiny člověka trochu vyčerpá, co vám budu povídat.
Ráno mě vyzvedla mamka Ksenii (Ksenia už byla ve škole) a ještě maminka Nastyi, udělaly mi okružní jízdu po městě, koupily mi na památku dárečky a ještě jsem dostala dárek pro mou mamku, no paráda prostě. Ani nevím, jak jim za všechno poděkovat. Potom mě taxík odvezl do Permu na letiště, kde jsem měla dost času si koupit jídlo a pití. Do Moskvy jsme doletěli s drobným zpožděním, takže jsem akorát stihla letadlo Moskva - Praha (návaznost super).. jen jsem myslela, že do Prahy nedoletím, protože v Moskvě letadlo strašně dlouho startovalo, takže drobný stresík, ale vše dopadlo skvěle a domů jsem dorazila v pořádku v 19 hodin našeho času. Mimochodem, časový posun 4 hodiny s vámi také udělá své :D Cesta tam byla také super - oba lety na minutu přesné, rychlé - bez zpoždění jsem už dlouho necestovala. Takže průběh cesty byl mnohem hladší než po ČR vlakem například... k zamyšlení :D
Abych to shrnula, zažila jsem krásný víkend s lidmi, kteří mě uznávají a věří ve mě. Zacestovala jsem si, poznala jsem cizí zemi a cizí kraj, nové lidi, neskutečně talentované děti. Poznala jsem, jaké to je trénovat v ruských tělocvičnách, dozvěděla jsem se něco nového o ruských zvycích, ruské kuchyni a přiučila se mnoho slovíček a procvičila azbuku, kterou plynule přečtu. Twirling je pro mě všechno a je to o jiných věcech, než jsou medaile, trofeje, diplomy, stupínky vítězů - je to právě o těchto zkušenostech a příležitostech, o poznávání nových míst, nových lidích, zkrátka o momentech, které se vám vryjí do paměti a budete si je s sebou nosit celý život.