Semaine française.

Lyon, Vichy, Saint Germain, Paříž, lektoři z USA, Kanady, Japonska, Norska a Francie. To vše se skrývá za 'une semaine française', týdnem stráveným ve Francii (19.-24.8.).

A co ve Francii? Jelikož odmalička spolupracuji s francouzskými trenéry a ne vždy mohou oni za mnou, musím se občas vydat já za nimi. Kdo mne zná, ví, že jsem děsně upovídaný člověk, a proto jsem ráda, že mi dělala společnost Saša, kterou trénuji a také má kamarádka a zároveň rivalka Zuzka z Liberce. Vydaly jsme se tedy my tři holky za dobrodružstvím na západ na Summer Twirling Camp / Stage d'été 2018..

Jak jsem už zmiňovala v mém reportu z Dublinu, mám dvě veliké vášně a to cestování a Twirling. Co miluji ještě víc, je cestování spojené s twirlingem za účelem setkání se s lidmi, kteří si mne váží a se kterými si rozumím a vždy si máme co říct, smějeme se a máme skvělé zážitky. Nemusím tedy asi popisovat do zevrubných detailů, jak moc jsem se tři měsíce na tuto akci těšila.

Letadlo nám letělo z Prahy v neděli v jednu odpoledne, což znamenalo vyjet z domova ráno. Na letišti jsme se už setkaly se Zuzkou a mohlo se jít k odbavení. Do hlavy se mi vkradla myšlenka, kdy že jsem naposledy letěla bez zpoždění?? Asi jsem nezmínila, že při cestě do Dublinu jsme měli sedm hodin zpoždění, že? Modlila jsem se, aby nenastalo něco podobného. Samozřejmě se nikdy nemýlím, takže flight delay byl, ale naštěstí jen hodinu. Čas, který jsme si daly navíc v Lyonu "pro jistotu", také hrál v náš prospěch. Do Lyonu jsme dorazily něco kolem půl čtvrté. Následovala trasa Aéroport Lyon Saint Exupéry - Lyon Part Dieu (vlakové nádraží). Do centra Lyonu na nádraží jsme se dostaly známým Rhonexpressem, což je něco mezi vlakem a tramvají - premiéra pro nás všechny. Mimo jiné, Saša i Zuzka vyrazily do Francie úplně poprvé. Na nádraží jsme už zkušeně koupily lístky z automatu (bály jsme se kupovat předem, kdyby třeba mělo letadlo zpoždění že :D). Cesta z Lyonu do Vichy trvala 2 hodiny, které utekly jako nic. Na nádraží pro nás dorazily francouzské porotkyně a odvezly nás do areálu, kde se camp konal. Akorát čas k večeři! Ach ta francouzská kuchyně, už mi chyběla. Po večeři jsme se ubytovaly a dostaly ihned dárečky, milé přivítání. Následovala drobná aklimatizace.

V pondělí ráno vše mohlo vypuknout. Do areálu začaly proudit davy nedočkavých rodičů s ještě více natěšenými dětmi - mažoretkami a twirlerkami z celé Francie. Říkala jsem, že jsme byly jediné zahraniční účastnice? Tak teď už jo. Po zahájení a rozdělení do výkonnostních skupin začaly intenzivní tréninky se špičkovými učiteli. Už po prvním dni jsme se nemohly hýbat a každý krok musel být hodně dopředu promyšlen. Každopádně, já jsem blázen, a tak když všichni v pět hodin skončili, pokračovala jsem v tréninku do večeře a po večeři mě odtáhli do tělocvičny zase. Po desáté hodině jsem se zpocená a bolavá dokulhala do pokoje, kde mě přivítaly holky ležící na posteli s úsměvem na rtech a v největším chillu. Proč já :D Taky jsem asi nezmiňovala, že sprcha 3x denně byla na pravidelném denním pořádku.

Další dny probíhaly v podstatě stejně. Po snídani, před devátou hodinou, jsme měli být všichni v tělocvičně připraveni k rozcvičce, od devíti do dvanácti následoval trénink (a to opravdu náročný v nejmíň 45 stupních, nekecám! - gymnastické ťapky, šortečky a sportovní podprsenka, víc byste toho na sobě nesnesli a i tak z vás tekl pot). Po obědě byla hodinka odpočinku, která ve skutečnosti znamenala něco jako 15 minut, než jsme přišly z oběda a umyly se, už jsme zase běžely do haly. Od dvou do pěti byl opět trénink a potom byly na řadě individuální lekce, mezinárodní výkonnostní zkoušky a pro menší byl připraven doprovodný zábavný program. Má zábava byla 10 hodin tréninku denně. Mám ty nejkrásnější choreografie na novou sezónu od té nejlepší trenérky a budu muset hodně dřít, abych je předvedla tak, jak bylo zamýšleno u zrodu sestav. 

Poslední den jsme musely odjet trochu dříve, protože bylo nezbytné stihnout letadlo z Lyonu, další by letělo až v sobotu. Vyrazily jsme tedy ve čtvrt na dvanáct z Vichy směr Lyon s přestupem v Saint Germain, což bylo trochu dobrodružné, protože jsme v Saint Germain ani jedna z nás nikdy nebyly. Přestup jsme zvládly jako rodilé Francouzky a už jsme seděly v Rhonexpressu na cestě k letišti. Na letišti jsme měly čas, daly jsme si kafe ve Starbucks (jak jinak) a odbavily si zavazadla. Všechno vypadalo růžově až do momentu, kdy nám se Zuzkou přišla zpráva od Air France...

Co stálo v SMS? Ano, tušíte správně, 50 minut zpoždění. Za jiných okolností by mě to moc nerozrušilo, ale v tomto případě, kdy jsme měly na přestup v Paříži pouhou hodinu, mě to úplně dvakrát nepotěšilo. Znamenalo to tedy 10 minut na přestup na obrovském letišti francouzské metropole. Ptaly jsme se při boardingu, jestli když stihneme přeběhnout do letadla, stihnout to i naše zavazadla. Na to nám letušky odpověděly 'Of courseee. No worries !" Tak jsme se asi na 5 minut uklidnily, než jsme vzlétly - to jsme celou cestu počítaly minuty. V Paříži jsme si hodily neuvěřitelný maraton s příručními zavazadly - jo, Aéroport Charles de Gaulle v Paříži je vážně obrovské. Každopádně skóre my : letiště = 1:0 ! Doběhly jsme sice k našemu gatu, který už svítil červeně, ale mrkly jsme na stevarda a ještě nás se slovy 'You are lucky, your flight is 45 minutes delayed'. Sedly jsme tedy do letadla, kde nás čekalo 45 minut čekání. Vysvětlovaly jsme si to tak, že se s nevyšší pravděpodobností čeká na zavazadla z letu z Lyonu. Po vzletu jsme si oddychly - Praha. Po přistání v Praze jdeme směrem k výdeji zavazadel. Najednou přijde další SMS ... Přijdu za Zuzkou a ptám se: "Chápeš tu zprávu jako já? Nechceš mi třeba říct, že s námi kufry nedoletěly?" Ano, naše zavazadla zůstala v Paříži. Ihned jsme se staly slavnými, když začali vyvolávat naše jména, ať se dostavíme k okénku 'Reklamace zavazadel'. Nahlásily jsme adresy a jen s příručními kufry a kabelkami jsme každá odjely domů. Den se zdál nekonečný, zvlášť když jsem věděla, že mám v kufru foťák ... Nakonec zavazadlo dorazilo až další den o půlnoci... UFFF !

I přes všechny trable z cesty jsme si týden opravdu užily, naučily jsme se plno nového, zažily mnoho super momentů, přivezly stovky modřin a zažily spoustu legrace. Máme na co vzpomínat. Francie mě zkrátka nikdy nezradí. J'AIME LA FRANCE ;-)